Velká hrací kostka aneb Activity Board po našem…

Pět stran plných aktivit pro každodenní hraní

Vyrobit nějakou hrací desku či kostku pro Emilku jsem chtěla již dlouho. Nejprve jsem si chtěla ušetřit práci a prostě ji od někoho zakoupit. Když jsem ale zjistila na kolik takový „activity board“ či „activity cube“ vyjde, rozhodla jsem se do toho pustit sama. Vlastně sama tak úplně ne. Do mého nápadu jsem „namočila“ skoro celou rodinu, protože si sama sebe moc neumím s vrtačkou představit a hlavně víc hlav, více nápadů. Díky tomu jsme společně a kreativně strávili hezký čas, ale hlavně jsme vyrobili báječnou edukativní hračku, se kterou jsme si nakonec hráli úplně všichni. A vám přináším postup a různé nápady, které vám pomůžou vyrobit si něco podobného i u vás doma a potěšit nejen vaše dítka.

Hrací kostka pro Emilku (activity cube). Na výrobě se podílela celá rodina.

Než ale začneme, pro ty z vás, kteří tzv. activity board či activity cube neznají, vysvětlím, o co jde. Jednoduše řečeno, se v obou případech jedná o dřevěný podklad, na němž jsou připevněny hrací prvky. Jsou to zejména různé předměty z běžného života, které naše drahá dítka tolik lákají a my jim na ně, jako strachující se rodiče, nedovolujeme normálně sahat, natož si s nimi hrát. Jsou to například různé kliky, klíče, zámky, zástrčky, kolečka nebo vypínače a podobně. Prvků, které se dají na „výzdobu“ použít je mnoho a je jen na vaší představivosti, na věku a zručnosti dítěte (což byste určitě měli vzít v potaz) a také na vašich možnostech. Board je v překladu deska, či prkno a cube znamená anglicky kostka. Hrací deska se hodí zejména do menších prostor, kde se dá přidělat na stěnu nebo opřít kdekoliv v bytě či venku. Nezapomínejte ale, že bezpečnost je nejdůležitější a vždy řádně dřevěnou desku zajistěte, aby na dítě v zápalu hry nespadla. Naopak kostka, kterou jsem si nakonec vybrala, nabízí větší prostor pro aktivity (pět stran) a lze do ní cokoliv schovat. Může tedy sloužit i jako úložný prostor, což je navíc velmi praktické. Ale potřebuje také větší místo v pokoji, aby byly všechny strany pro dítě snadno přístupné. Další rozdíl mezi deskou a kostkou je také pořizovací cena. I když samovýroba je v obou případech určitě levnější než koupě nových, stejně za materiál něco zaplatíte. A kostka oproti desce vyjde určitě dráž a je složitější ji vyrobit. Ale věci, které použijeme jako aktivity, můžeme aplikovat na obě dvě varianty stejně.

Překližková kostka o velikosti 40 cm x 40cm x 40 cm je připravená k činu :)

Pustíme se tedy společně do práce. Jak jsem psala, vybrala jsem si, že chci vyrobit hrací kostku. Ale jelikož nejsem tolik manuálně zručná, co se týče práce se dřevem, nechala jsem si ji vyrobit od známého truhláře. Kdo je ale šikovnější než já a chtěl by se do toho pustit zcela sám, stačí zakoupit dřevěné překližkové desky a dohromady je smontovat. Vrchní víko přiděláte na panty, aby se dala kostka otevírat a zavírat. Velkost doporučuji 40cm x 40cm x 40cm, pokud je kostka určena pro batolata. Můžou totiž u ní dobře sedět, opřít se a chodit okolo a i když u ní stojí, také si hezky pohrají. Tloušťka desek by měla být alespoň 1 cm. I když je pak activity cube těžší, alespoň zabrání dětem v jejím posouvání a poskytuje pevnou oporu. Pokud se ale rozhodnete pro výrobu hrací desky, je jen na vás jakou velikost zvolíte. Určitě by ale na všechny aktivity, které na ní budou, mělo dítě dosáhnout. Skvělé je, že můžete vyrobit i mini activity board na cesty nebo naopak maxi. U kostky bych se do experimentů s velikostí moc nepouštěla, ale jak s oblibou říkáme, fantazii se meze nekladou. Všechny aktivity, které jsem vybrala, můžete použít stejným způsobem i na boardu i na kostce.

Vrchní část víka je přidělaná dvěma panty.
Vnitřek kostky může skvěle posloužit jako úložný prostor.

Co tedy kromě překližkových desek budeme potřebovat? Určitě se hodí pořádná bedna s nářadím, která obsahuje šroubováky, kleště (kdyby se něco pokazilo), šroubky a vruty všech možných velikostí. Nepostradatelnou věcičkou je ruční vrtačka, se kterou většinu aktivit hravě přiděláte k překližce nebo vyvrtáte dírky. Nám se hodilo i kvalitní lepidlo (přidělali jsme s ním částečně myš od počítače, protože po přivrtání nešel nasadit kryt, tak jsme ho přilepili). Dále budete potřebovat samotné aktivity a tady už začíná ta kreativní část. Určitě se neomezujte jen na to, co tu napíši, protože věcí, které se dají použít a jsou skvělé a zajímavé ke hraní, je opravdu spousta. Já jsem nejdříve prohrabala skříňky doma i u babičky. Také jsem donutila tátu prohledat dílnu a našli jsme mnoho věcí, které se dali použít. Zbytek jsem pořídila v železářství (do této doby jsem nevěděla jak báječné místo železářství vlastně je, opravdu se tam na vyrábění nakupuje skvěle:). Ale co jsme tedy na výrobu nakonec použili? Špunty, řetízky, háčky na okna, kovová poutka, přívěšky, starší USB kabel, starou myš od počítače, nefunkční zvonek na dveře, zvonek od kola, dřevěná kolečka, kabel,  kovová kolečka od nábytku, dřevěné hračky, pěnové korálky, spinner, háčky na okna, karabiny, bezpečnostní zámky, klasický zámek, klíče, chrastítko, kliku od okna, kování ke dveřím… Popravdě jsme měli připraveno mnohem víc věcí, ale všechny jsme nepoužili, protože se na kostku už nevešli. Takže určitě projděte před návštěvou obchodu to, co máte doma a určitě polovinu z věcí nebudete muset kupovat.

1. strana kostky.
2. strana kostky
3. strana kostky
4. strana kostky
5. strana kostky (víko)

Do výroby hrací kostky se pustila celá rodina. Táta s mým švagrem Honzou poctivě přivrtávali, šroubovali a vymýšleli, jako co přidělat. Přidala se k nám i moje sestra Martina a pomáhala mi vymýšlet kam co dát. Já jsem k tomu ještě pořizovala fotografie celé rodinné akce s krycím názvem Kostka a moje mamka hlídala všechny naše děti. Takže zpětně všem moc děkuji za účast, rodino!:) A jak jsme postupovali? Nejdříve jsme přidělali zámek na víko kostky, aby ji děti nemohly otevřít. Deska je totiž dost těžká a mohly by si snadno přivřít ruce. Klíčky k zámku jsme přidělali na řetízek poblíž, abychom mohli v případě potřeby snadno kostku otevřít. Pak jsme začali přivrtávat poutka na různé karabinky. Na ty se totiž dá navěsit skoro cokoliv. Pak už to šlo všechno ráz na ráz. Postupně jsme přidávali aktivity na všechny strany (vše můžete prostudovat na obrázcích viz výše:). Doporučuji vždy přidat jednu, dvě věcičky a pak přejít na další stranu. Díky tomu se vám nestane, že by byla kostka někde přeplácaná a jinde prázdná. Když cokoliv přiděláte, zkuste na to silou přitlačit, ať vyzkoušíte, že daná věc vydrží. A nezapomeňte si práci užít.

Tátovy šikovné ruce moc pomohly :)
Důležitý prvek kostky – zámek na víko, aby si děti nepřiskříply ruce.
Vrtačkou přišroubujete skoro všechno.
Ještě že tu ségru mám. Za její nápady by se mělo platit zlatem :)

Celkově nám výroba hrací kostky trvala asi tři hodiny a k tomu musím připočíst i nákup v železářství a dlouhé hodiny přemýšlení, jak by mohla kostka vypadat a co na ní přidělat. Musela jsem také vyvinout velké úsilí, aby se celá rodina sešla za účelem výroby kostky, ale vše se nakonec vyplatilo. Když jsme našim dětem, Emilce a její sestřence Elence, kostku ukázali, nemohly se od ní odtrhnout a hned začaly dovádět. Video z jejich prvního setkání s novou hračkou si můžete pustit na naší Facebookové stránce Emilko, pojď si hrát. Zpětně musím říci, že si s kostkou Emilka hraje každý den i několik desítek minut a když přijde návštěva, všichni jsou nadšení. Ze začátku jsme si hráli úplně všichni. I dospělí. Hrací kostka předčila má očekávání a jsem ráda, že jsme se do její výroby pustili. A co se týká peněz, vyšla minimálně o dvě třetiny méně, než jsou standardní ceny těch kupovaných. Přidanou hodnotou jsou i aktivity, které jsme vybrali přímo pro Emilku, s ohledem na to, co ji baví a má ráda. Takže za mě se do výroby pusťte taky. Nebudete litovat a vaše děti budou nadšené.

První Emilčino setkání s kostkou.
Elenku bavilo vypínání a zapínání světla.
Společně se holky dost bavily :)
Hrací kostka – značka – vyzkoušeno na dětech :)
Hlavně, že všechno funguje.

A jak funguje deska či kostka z pohledu edukativního a z hlediska Monetssori?  Tím, že na desku připevníme dostatek poutek, zámků a háčků, nabídneme dítěti možnost zkoušet zavírání a otevírání. Díky této pomůcce může dítě zkoušet vše tak dlouho, jak bude chtít. Může si dovolit dělat chyby a postupně, bez nátlaku si vše osvojí. Tak to platí i o ostatních aktivit, které se nějakým způsobem musí rozpohybovat. Dítě zkoumáním věcí může prohloubit své soustředění a brzy uvidíte, že je pohlceno tím, co dělá. Tyto chvíle soustředění bychom měli podporovat a děti nevyrušovat. Vést dítě k tomu, aby se dokázalo soustředit, je jedním z dlouhodobých cílů v Montessori třídách. Proto je dobré tuto schopnost rozvíjet i u tak malých dětí. Hraním si s kostkou zapojuje dítě také své ruce ( Emilky používá i nohy – třeba na rozsvícení vypínače:) Věci denní potřeby si dítě může samo osahat a bezpečně prozkoumávat. Všechny tyto smyslové aktivity pomáhají dětem učit se. Tato cvičení na rozvoj smyslové vnímavosti pomohou dětem po zbytek života, aby si uvědomovaly svět kolem nich. A další skvělou věcí je, že děti hraní jen tak neomrzí a rády se zase vracejí. Můžete brzy pozorovat, jak se jejich úchopy rukou zlepšují. Jak objevují a roztáčí kolečka, zavírají petlice a podobně. Budete překvapeni, jak se vaše dítě stane zručnějším. Jako pomůcka na senzomotorickou výchovu i k poznávání každodenních předmětů a manipulaci s nimi kostka jistě obstála. A rodiče potěší, že budou mít občas chvíli pro sebe. Nenechávejte ale nikdy dítě samotné, aby si neublížilo. Nechte ho pracovat samostatně, ale vždy pod dohledem!

Pokud se do výroby pustíte, budeme rádi za vaše ukázky, které můžete nasdílet na náš Facebook a inspirovat tak i ostatní.

 

 

Shlédnutí: 1249

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial