Kutálí se kuličky, stačí k tomu ruličky a šikovné ručičky…

Kuličkodráha snadno a rychle z roliček od toaletního papíru

Skoro každé dítě má rádo kuličky a míčky. Už malé miminko se zaujetím zkoumá kulatý tvar a hraje si s ním. Když trochu povyroste, začne ho zajímat, jak se kulička nebo míček kutálí. V tomto období, kdy se z miminka stává batole, je kolem něj tolik zajímavých věcí a jeden způsob, jak jej můžeme zabavit je právě kuličkodráha. Tato hra, nejenom že dítě zaujme, rozvíjí u něj také logické myšlení, jemnou i hrubou motoriku a zvídavost. Protože když kuličku někam vhodí, ta na chvíli zmizí a pak se objeví na jiném místě. Nejprve můžeme začít s dítětem jednoduchým vkládáním míčku nebo kuličky do krabice nebo plechovky a později, když se naučí vhazovat, můžeme mu jednoduše postavit kuličkodráhu. Jak na to? Zase využijeme věci, co máme doma. Stačí různě velké papírové ruličky, lepenka a kulaté míčky nebo kuličky. Pokud chcete, aby kuličkodráha nebyla jen tak šedivá nebo béžová, můžete použít pár barev a máme krásnou interaktivní a atraktivní hru, která zabaví nejen děti ale i rodiče (zejména tatínky:)

Kuličkodráha podle naší fantazie zabaví nejen děti, ale i rodiče, zejména tatínky :)

A co k výrobě kuličkodráhy budeme potřebovat? Rozhodně papírové ruličky, různých velikostí. Zaúkolujte rodinu, ať vám schovává role od toaletního papíru nebo od kuchyňských utěrek, které jsou delší a podobně. Věřím, že brzy jich budete mít dost na to, abyste si vytvořili různorodou dráhu pro míčky. Připravte si také kvalitní lepenku, kterou budete ruličky připevňovat k povrchu. Čím pevnější, tím lepší. Děti se často ruličky chytnou, a když není lepenka dost silná, tak ji snadno odtrhnou. Kuličky jsem použila malé polystyrenové, které se za pár korun dají koupit například v květinářství. Pokud ale máte klasický míček, který snadno projde otvorem v roli, použijte ten. Když budete chtít kuličkodráhu barevnou, jako já, připravte si i libovolný počet temperových nebo akrylových barev a štětce s vodou. Fantazii se meze nekladou a čím kreativnější budete, tím si to víc užijete. Pokud chcete stavět složitější dráhy, je dobré si připravit i řezák na seříznutí stran ruliček. A to je vše. Teď jen ještě trochu času na barvení a schnutí a můžete začít vyrábět cesty pro vykutálené kuličky.

Potřebujeme papírové ruličky, lepenku, řezák, barvy a štětce.

Pro barevní je dobré najít si trochu času, například když miminko spí. Věřím totiž, že barvy by ho tolik zaujaly, že by obývák vypadal brzy jako ateliér nějakého hodně divokého umělce. Proto je lepší mít klid. Pokud chcete, můžete do barvení zapojit starší děti. Ty to bude určitě moc bavit a rádi vám pomůžou. Připravte si ruličky, noviny jako podklad, vyberte barvy a můžete vymalovávat a tvořit dekor, jak se vám zachce. Já zvolila spíš střídmější barevnost, protože jsem měla zbytek barev a jejich odstíny k sobě hezky ladily. Rozhodla jsem se použít tři. Rozhodně se ale nenechte odradit od malůvek nebo barevného cirkusu. Každý má rád něco jiného a tuto část si užijte podle svého vkusu. Práce s barvami vás zrelaxuje, uklidní myšlenky a mentálně si odpočinete. Potom nechte všechno hezky zaschnout, ať se vy ani dítko neumažete. Pokud nemáte kuličky, nebo míčky, můžete použít zmíněné polystyrenové. Pokud chcete, pomalujete je také. Hra bude veselejší a u starších dětí lze více různě barevných kuliček využít na poznávání barev.

Připravte si ruličky různých velikostí (pro jejich sběr požádejte rodinu:)
Vyberte barvy a můžete začít…
Práce s barvami mi vždy přináší uklidnění a odpočinek, jak to máte vy?
Nezapomeňte si štětec před použitím další barvy pořádně vymýt.
Teď už jen toto barevné futuristické město nechat zaschnout.

Když nám ruličky i míčky dobře zaschnou, přichází kreativní, ale zároveň i technicky náročnější část práce a to sestavení kuličkodráhy tak, aby fungovala. To znamená, aby skrz ni míčky opravdu projely až do konce. Jako podklad je dobré vybrat si nějaký hladký a svislý povrch, například lednici, nebo lakované dřevo na skříňce. Rozhodně kuličkodráhu nelepte na nějaký nelakovaný dřevěný povrch, zničili byste si nábytek. To vím z vlastní zkušenosti, ale pšššt:) Jelikož jsem tuto hru pro Emilku tvořila na návštěvě u babičky, využila jsem starší akumulačky. Lepenka na nich dobře držela a zároveň šla později dobře sundat. Zvolte si výšku podle velikosti vašeho dítěte. Důležité je, aby na začátek kuličkodráhy dosáhlo. Také by mělo být u startu místo, kde se může dítko opřít, pokud ještě samo nestojí nebo nechodí. Vymyslíme si tvar kuličkodráhy a začneme s lepením. Lepenku umisťujte tak, aby nevadila projíždějící kuličce. Doporučuji pokaždé, když připevníte jednu ruličku, zkusit vhodit míček a pozorovat jak se chová. Postupně tak můžete vytvořit dráhu či dráhy, podle vašich představ. Pokud budete dělat složitější cesty, použijte řezák na seříznutí hran roliček.

Lepenkou připevněte první roličky (na hladký povrch).
Pro složitější dráhu seřízněte roličky řezákem.
Jak si jako architekti a konstruktéři pohrajete, záleží na vás. Čím kreativnější budete, tím bude i hra zajímavější.
A je to. Teď už můžete kuličkodráhu ukázat dítěti :)
Čím víc kuliček, tím líp.

Až s konstrukcí kuličkodráhy skončíte, tak ji řádně vyzkoušejte, než ji ukážete dítěti. Pokud se „stavbou“ pomáhal tatínek, nebo se tohoto úkol zhostil sám, určitě se mu tato zkušební část bude líbit. Když zjistíte nějakou chybičku, například, že se kulička někde zabrzdí a nevypadne, udělejte opravu. A je to. Hotovo. Nyní můžete hru ukázat dítěti. Je potřeba mu všechno nejdřív trpělivě vysvětlit, aby pochopilo princip. Pokud ještě neumí vhazování, může si ho zkusit na zbylých ruličkách a pak teprve na kuličkodráze. Brzy jistě samo pochopí, jak hra funguje a bude ho bavit, jak kulička projíždí námi vymyšlenou trasou. Pomáhejte mu, ale pak ho nechte i samostatně rozhodovat, kam míček dát (pokud je víc možností). Když se dítku povede vhodit kuličku správně, ukazujte mu, kudy projíždí a pochvalte ho. Bude se cítit hrdé, že to dokázalo samo a že vám to pak může znovu ukázat.

Zábava může začít.
Udělejte víc cest, jednodušší (na zkoušení) i těžší.
Vhazování může batole trénovat jako Emilka na zbylých ruličkách.
O zábavu máme na nějakou chvíli postaráno.

Kuličkodráha je nejen zábavná aktivita pro rodiče a děti. Její nejdůležitější charakteristika je, že je zároveň velmi edukativní. Z hlediska podle Montessori je tento způsob hraní doporučován, zejména v období mezi 8. -15. měsícem věku dítěte. Je to pomůcka, která kromě jemné úchopové motoriky, kdy dítě drží a vhazuje míčky, rozvíjí i motoriku hrubou. Když si dítě musí stoupnout, vhodit míček a zase ho sebrat, trénuje svou hybnost a vstávání. Pozorováním míčku navíc také dítko posiluje okohybné svaly. Hra navíc umožňuje vyzkoušet si, jak předmět, který někam dítě vhodí, nezmizí napořád, ale za chvíli se objeví. Dítě postupně chápe, že předmět stále existuje, i když ho nevidí. Pochopí princip příčiny a následku. Mimo jiné hrou s vaším dítětem strávíte hezký čas a můžete si užít radost z jeho radosti a objevování.

Společně si hrajte a sdílejte radost z poznání nových věcí.

Až dítě hraní omrzí, můžete kuličkodráhu nechat na místě, pro další hraní nebo ji jednoduše sundat. Tím se objevuje možnost další den udělat zase jinou dráhu s jinou cestou. A malý tip nakonec. Až ruličky sundáte, dejte je například do košíku nebo krabice. Hromada rolí různých velikostí a barev je sama o sobě zajímavou hračkou a dítě se s ní velmi zabaví. Užijte si tvoření a hru a dejte nám s Emilkou vědět, jak vám to šlo. Na Facebook nám můžete zaslat vaši dráhu nebo napsat zkušenost. Těšíme se zase příště:)

Ruličky jsou na hraní zajímavé samy o sobě.

Shlédnutí: 1645

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial